blít

See also: blit and B.Lit.

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbliːt]
• Rhymes: -iːt

Etymology 1

Noun

blít m inan

1. slender amaranth (Amaranthus viridis)

Declension

Declension of blít (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	blít	blíty
genitive	blítu	blítů
dative	blítu	blítům
accusative	blít	blíty
vocative	blíte	blíty
locative	blítu	blítech
instrumental	blítem	blíty

Further reading

• blít in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957

Etymology 2

Inherited from Proto-Slavic *bľьvati.

Verb

blít impf

1. to puke, to barf (to eject from the stomach; regurgitate)

   Synonyms: zvracet, blinkat

Conjugation

Conjugation

Infinitive	blít, blíti	Active adjective	blijící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	bliji, bliju	blijeme	—	blijme
2nd person	bliješ	blijete	blij	blijte
3rd person	blije	blijí, blijou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive blít.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	blil	blili	—	—
masculine inanimate		blily		—
feminine	blila		—
neuter	blilo	blila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	blije	—
feminine + neuter singular	blijíc	—
plural	blijíce	—

Derived terms

• blití
• poblít
• vyblitý
• vyblít

 

Further reading

• blít in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• blíti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• blít in Internetová jazyková příručka