blahořečit
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
blahořečit impf
- to bless
- Synonym: blahoslavit
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | blahořečit, blahořečiti | Active adjective | blahořečící |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | blahořečení | Passive adjective | blahořečený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | blahořečím | blahořečíme | — | blahořečme |
| 2nd person | blahořečíš | blahořečíte | blahořeč | blahořečte |
| 3rd person | blahořečí | blahořečí | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive blahořečit. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | blahořečil | blahořečili | blahořečen | blahořečeni |
| masculine inanimate | blahořečily | blahořečeny | ||
| feminine | blahořečila | blahořečena | ||
| neuter | blahořečilo | blahořečila | blahořečeno | blahořečena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | blahořeče | — |
| feminine + neuter singular | blahořečíc | — |
| plural | blahořečíce | — |
Related terms edit
Further reading edit
- blahořečiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- blahořečiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- blahořečit in Internetová jazyková příručka