blondýna

Czech

Etymology

Borrowed from German Blondine, from French blondine.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈblondiːna]

Noun

blondýna f (masculine blondýn)

1. blond (fair-haired person)

   Synonyms: plavovláska, blonďačka

Declension

Declension of blondýna (hard feminine)

	singular	plural
nominative	blondýna	blondýny
genitive	blondýny	blondýn
dative	blondýně	blondýnám
accusative	blondýnu	blondýny
vocative	blondýno	blondýny
locative	blondýně	blondýnách
instrumental	blondýnou	blondýnami

Related terms

• blond
• blonďatý
• blonďák

 

Further reading

• blondýna in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• blondýna in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• blondýna in Internetová jazyková příručka