bohyně
CzechEdit
EtymologyEdit
From Old Czech bohyně, from Proto-Slavic *bogyni. Corresponds to bůh + -yně.
PronunciationEdit
NounEdit
bohyně f
DeclensionEdit
Declension
Related termsEdit
Further readingEdit
- bohyně in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- bohyně in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
Old CzechEdit
EtymologyEdit
From Proto-Slavic *bogyni.
PronunciationEdit
NounEdit
bohyně f
DeclensionEdit
Declension (pattern prorokyni)
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | bohyni, bohyně | bohyni | bohyně |
genitive | bohyně | bohyňú (bohyňou, bohyní) | bohyň |
dative | bohyni | bohyněma, bohyňoma | bohyniem, bohyním |
accusative | bohyňu (bohyni) | bohyni | bohyně |
vocative | bohyně | bohyni | bohyně |
locative | bohyni | bohyňú (bohyňou, bohyní) | bohyniech, bohyních |
instrumental | bohyňú (bohyňou, bohyní) | bohyněma, bohyňoma | bohyněmi |
DescendantsEdit
- Czech: bohyně