bojovník

See also: bojovnik

Czech

Etymology

From bojovat +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbojovɲiːk]

Noun

bojovník m anim (female equivalent bojovnice)

1. fighter (person who fights, a combatant)
2. martial artist (practitioner and/or preceptor of martial arts)
3. warrior (person who is actively engaged in battle, conflict or warfare; a soldier)

Declension

Declension of bojovník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	bojovník	bojovníci
genitive	bojovníka	bojovníků
dative	bojovníkovi, bojovníku	bojovníkům
accusative	bojovníka	bojovníky
vocative	bojovníku	bojovníci
locative	bojovníkovi, bojovníku	bojovnících
instrumental	bojovníkem	bojovníky

Further reading

• “bojovník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “bojovník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “bojovník”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Slovak

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *bojevьnikъ.

Noun

bojovník m anim (genitive singular bojevníka, nominative plural bojevníci, genitive plural bojevníkov, declension pattern of chlap, feminine bojovníčka)

1. warrior
2. fighter (person who fights for people's rights, against suppression)

Declension

Declension of bojovník

	singular	plural
nominative	bojovník	bojovníci
genitive	bojovníka	bojovníkov
dative	bojovníkovi	bojovníkom
accusative	bojovníka	bojovníkov
locative	bojovníkovi	bojovníkoch
instrumental	bojovníkom	bojovníkmi

Related terms

• boj
• bojovať

Further reading

• “bojovník”, in Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV [Dictionary portal of the Ľ. Štúr Institute of Linguistics, Slovak Academy of Science] (in Slovak), https://slovnik.juls.savba.sk, 2024