brečet

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *bręčati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbrɛt͡ʃɛt]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: bre‧čet

Verb

brečet impf

1. to cry, to weep

   Synonym: plakat

   Antonyms: smát se, chechtat se, tlemit se

Conjugation

Conjugation

Infinitive	brečet, brečeti	Active adjective	brečící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	brečím	brečíme	—	brečme
2nd person	brečíš	brečíte	breč	brečte
3rd person	brečí	brečí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive brečet.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	brečel	brečeli	brečen	brečeni
masculine inanimate		brečely		brečeny
feminine	brečela		brečena
neuter	brečelo	brečela	brečeno	brečena

Transgressives	present	past
masculine singular	breče	—
feminine + neuter singular	brečíc	—
plural	brečíce	—

Related terms

• brekot m
• pobrečet
• vybrečet
• zabrečet

 

Further reading

• brečeti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• brečeti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• brečet in Internetová jazyková příručka