chvalník

Old Czech

Etymology

From chváliti +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈxʋaɫɲiːk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈxvalɲiːk/

Noun

chvalník m pers

1. extoller, praiser

   Synonyms: chválcě, chvalebník, chvalič, chvalitel

   • 1413, Jan Hus, Postilla:

     Die S. Jan zlatoústý, že tento znamená svatých chvalníky, ne následovníky; to jest ty, jenž svaté chválé, ale nenásledují.

     (please add an English translation of this quotation)

Declension

Declension of chvalník (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	chvalník	chvalníky	chvalníci, chvalníkové
genitive	chvalníka	chvalníkú	chvalníkóv
dative	chvalníku, chvalníkovi	chvalníkoma	chvalníkóm
accusative	chvalníka	chvalníky	chvalníky
vocative	chvalníče	chvalníky	chvalníci, chvalníkové
locative	chvalníku, chvalníkovi	chvalníkú	chvalníciech
instrumental	chvalníkem	chvalníkoma	chvalníky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “chvalník”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění