civět

See also: civet

Czech

Etymology

Compare Slovak civieť.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡sɪvjɛt]

Verb

civět impf

1. to stare

   Synonym: zírat

Conjugation

Conjugation

Infinitive	civět, civěti	Active adjective	civějící, civící
Verbal noun	civění	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	civím	civíme	—	civějme, civme
2nd person	civíš	civíte	civěj, civ	civějte, civte
3rd person	civí	civějí, civí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive civět.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	civěl	civěli	—	—
masculine inanimate		civěly		—
feminine	civěla		—
neuter	civělo	civěla	civěno	—

Transgressives	present	past
masculine singular	civěje, civě	—
feminine + neuter singular	civějíc, civíc	—
plural	civějíce, civíce	—

Further reading

• civěti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• civěti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989