dědinicě

Old Czech

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈɟi̯ɛɟiɲit͡si̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈɟɛɟiɲit͡sɛ/

Noun

dědinicě f

1. diminutive of dědina

Declension

Declension of dědinicě (soft a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	dědinicě	dědinici	dědinicě
genitive	dědinicě	dědinicú	dědinicí, dědinic
dative	dědinici	dědinicěma	dědiniciem
accusative	dědinicu	dědinici	dědinicě
vocative	dědinice	dědinici	dědinicě
locative	dědinici	dědinicú	dědiniciech
instrumental	dědinicú	dědinicěma	dědinicěmi

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “dědinicě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění