dozkoušet

Czech

Etymology

From do- +‎ zkoušet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdoskou̯ʃɛt]

Verb

dozkoušet pf (imperfective dozkušovat)

1. to finish some examination (a formal test involving answering written or oral questions)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	dozkoušet, dozkoušeti	Active adjective	dozkouševší
Verbal noun	dozkoušení	Passive adjective	dozkoušený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	dozkouším	dozkoušíme	—	dozkoušejme
2nd person	dozkoušíš	dozkoušíte	dozkoušej	dozkoušejte
3rd person	dozkouší	dozkoušejí, dozkouší	—	—

The verb dozkoušet does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	dozkoušel	dozkoušeli	dozkoušen	dozkoušeni
masculine inanimate		dozkoušely		dozkoušeny
feminine	dozkoušela		dozkoušena
neuter	dozkoušelo	dozkoušela	dozkoušeno	dozkoušena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	dozkoušev
feminine + neuter singular	—	dozkouševši
plural	—	dozkouševše

Further reading

• “dozkoušeti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957