dvojník

See also: dvojnik

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech dvojník, from Proto-Slavic *dъvojьnikъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdvojɲiːk]

Noun

dvojník m anim

1. look-alike, lookalike
2. double (person who resembles and stands in for another person)

Declension

Declension of dvojník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	dvojník	dvojníci
genitive	dvojníka	dvojníků
dative	dvojníkovi, dvojníku	dvojníkům
accusative	dvojníka	dvojníky
vocative	dvojníku	dvojníci
locative	dvojníkovi, dvojníku	dvojnících
instrumental	dvojníkem	dvojníky

Further reading

• “dvojník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “dvojník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “dvojník”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)