dychtivý

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech dychtivý. By surface analysis, dychtit +‎ -ivý.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdɪxcɪviː]

Adjective

dychtivý (comparative dychtivější, superlative nejdychtivější, adverb dychtivě)

1. eager (ardent to pursue an objective)

Declension

Declension of dychtivý (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	dychtivý		dychtivá	dychtivé
genitive	dychtivého		dychtivé	dychtivého
dative	dychtivému		dychtivé	dychtivému
accusative	dychtivého	dychtivý	dychtivou	dychtivé
locative	dychtivém		dychtivé	dychtivém
instrumental	dychtivým		dychtivou	dychtivým
short	dychtiv		dychtiva	dychtivo
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	dychtiví	dychtivé		dychtivá
genitive	dychtivých
dative	dychtivým
accusative	dychtivé			dychtivá
locative	dychtivých
instrumental	dychtivými
short	dychtivi	dychtivy		dychtiva

Further reading

• “dychtivý”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “dychtivý”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “dychtivý”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)