harmonikář

Czech

Etymology

From harmonika (“harmonica, accordion”) +‎ -ář.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦarmonɪkaːr̝̊]
• Rhymes: -ɪkaːr̝̊
• Hyphenation: har‧mo‧ni‧kář

Noun

harmonikář m anim (feminine harmonikářka)

1. harmonicist
2. accordionist

Declension

Declension of harmonikář (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	harmonikář	harmonikáři
genitive	harmonikáře	harmonikářů
dative	harmonikářovi, harmonikáři	harmonikářům
accusative	harmonikáře	harmonikáře
vocative	harmonikáři	harmonikáři
locative	harmonikářovi, harmonikáři	harmonikářích
instrumental	harmonikářem	harmonikáři

Related terms

• harmonika

 

Further reading

• harmonikář in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• harmonikář in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• harmonikář in Internetová jazyková příručka