hloub

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech hlúbě, hlúb, from Proto-Slavic *glǫbь.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦlou̯p]

Noun

hloub f

1. (literary) depth, deepness (distance)

   Synonym: hloubka

   Byl zahanben do hloubi duše.

   He was ashamed to the core.

   v hloubi lesa

   deep in the forest

Declension

Declension of hloub (mixed i-stem [type 'myš'] feminine)

	singular	plural
nominative	hloub	hloubi
genitive	hloubi	hloubí
dative	hloubi	hloubím
accusative	hloub	hloubi
vocative	hloubi	hloubi
locative	hloubi	hloubích
instrumental	hloubí	hloubmi

Derived terms

• hloubit
• hloubí
• hloubka
• hloubkoměr
• hlubina
• hluboký

 

Further reading

• “hloub”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “hloub”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “hloub”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)