hořěti

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *gorěti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈɣor̝i̯ɛci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈɦor̝ɛci/

Verb

hořěti impf

1. to burn

   hořěti hormo ― (please add an English translation of this usage example)

Conjugation

Conjugation of hořěti (class III)

infinitive	supine	verbal noun
hořěti	hořat	hořěnie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	hořu	hořívě (-va)	hořím (-me/-my)	–	hořvě, hořivě (-va)	hořme, hořim (-me/-my)
2nd person	hoříš	hoříta	hoříte	hoř, hoři	hořta, hořita	hořte, hořite
3rd person	hoří	hoříta	hořie	hoř, hoři	hořta, hořita	hořte, hořite

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	hořěch	hořěchově (-va)	hořěchom (-me/-my)	hořiech	hořiechově (-va)	hořiechom (-me/-my)
2nd person	hořě	hořěsta (-šta)	hořěste (-šte)	hořieše	hořiešta (-sta)	hořiešte (-ste)
3rd person	hořě	hořěsta (-šta)	hořěchu	hořieše	hořiešta (-sta)	hořiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	hořal	hořala	hořěli	—	—	—
Feminine	hořala	hořěle	hořaly	—	—	—
Neuter	hořalo	hořěle	hořala	—	—	—

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	hořě	hořiece		hořav	hořěvše
Feminine	hořieci			hořěvši
Neuter	hořě, hořieci			hořav, hořěvši

Note: This table shows the most common forms of hořěti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• dohořěti
• horký
• hormo
• hoře
• hořký
• ohořěti
• pohořěti
• prohořěti
• rozhořěti
• shořěti
• uhořěti
• vyhořěti
• zahořěti

 

Descendants

• Czech: hořet

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “hořěti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění