jiskřit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *jьskriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈjɪskr̝̊ɪt]

Verb

jiskřit impf

1. to sparkle, scintillate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	jiskřit, jiskřiti	Active adjective	jiskřící
Verbal noun	jiskření	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	jiskřím	jiskříme	—	jiskřeme
2nd person	jiskříš	jiskříte	jiskři	jiskřete
3rd person	jiskří	jiskří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive jiskřit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	jiskřil	jiskřili	—	—
masculine inanimate		jiskřily		—
feminine	jiskřila		—
neuter	jiskřilo	jiskřila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	jiskře	—
feminine + neuter singular	jiskříc	—
plural	jiskříce	—

Further reading

• “jiskřiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “jiskřiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989