kaučuk

See also: kauçuk

Czech

Etymology

Borrowed from French caoutchouc.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkau̯t͡ʃuk]

Noun

kaučuk m inan

1. rubber (material)

Declension

Declension of kaučuk (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	kaučuk	kaučuky
genitive	kaučuku	kaučuků
dative	kaučuku	kaučukům
accusative	kaučuk	kaučuky
vocative	kaučuku	kaučuky
locative	kaučuku	kaučucích
instrumental	kaučukem	kaučuky

Related terms

adjective

• kaučukový

 

nouns

• kaučukárna
• kaučukovník

 

Further reading

• kaučuk in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kaučuk in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kaučuk in Internetová jazyková příručka