klopit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *klopiti, of onomatopoeic origin.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈklopɪt]

Verb

klopit impf

1. to lower

   klopit oči/zrak ― to lower one's eyes

2. to turn upside down

Conjugation

Conjugation

Infinitive	klopit, klopiti	Active adjective	klopící
Verbal noun	klopení	Passive adjective	klopený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	klopím	klopíme	—	klopme
2nd person	klopíš	klopíte	klop	klopte
3rd person	klopí	klopí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive klopit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	klopil	klopili	klopen	klopeni
masculine inanimate		klopily		klopeny
feminine	klopila		klopena
neuter	klopilo	klopila	klopeno	klopena

Transgressives	present	past
masculine singular	klopě	—
feminine + neuter singular	klopíc	—
plural	klopíce	—

Derived terms

• obklopit
• odklopit
• poklop
• poklopec
• překlopit
• přiklopit
• příklop
• sklopit
• vyklopit
• záklopka

 

Further reading

• klopiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• klopiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• klopit in Internetová jazyková příručka