květ

See also: kvet and kveť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech květ, from Proto-Slavic *květъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkvjɛt]

Noun

květ m inan

1. flower (reproductive structure)

Declension

Declension of květ (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	květ	květy
genitive	květu	květů
dative	květu	květům
accusative	květ	květy
vocative	květe	květy
locative	květu	květech
instrumental	květem	květy

Derived terms

• květnatý

 

Related terms

• kvést
• květen
• květenství
• květina

 

Further reading

• “květ”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “květ”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “květ”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)