lžícě

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *lъžica.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈɫʒiːt͡si̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈlʒiːt͡sɛ/

Noun

lžícě f

1. spoon

Declension

Declension of lžícě (soft a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	lžícě	lžíci	lžícě
genitive	lžícě	lžícú	lžící, lžíc
dative	lžíci	lžícěma	lžíciem
accusative	lžícu	lžíci	lžícě
vocative	lžíce	lžíci	lžícě
locative	lžíci	lžícú	lžíciech
instrumental	lžícú	lžícěma	lžícěmi

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: lžíce

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “lžícě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění