mňoukat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech mňaukati/miaukati/maukati/moukati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmɲou̯kat]

Verb

mňoukat impf (perfective mňouknout)

1. to meow

Conjugation

Conjugation

Infinitive	mňoukat, mňoukati	Active adjective	mňoukající
Verbal noun	mňoukání	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	mňoukám	mňoukáme	—	mňoukejme
2nd person	mňoukáš	mňoukáte	mňoukej	mňoukejte
3rd person	mňouká	mňoukají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mňoukat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	mňoukal	mňoukali	—	—
masculine inanimate		mňoukaly		—
feminine	mňoukala		—
neuter	mňoukalo	mňoukala	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	mňoukaje	—
feminine + neuter singular	mňoukajíc	—
plural	mňoukajíce	—

Related terms

• mňau
• mňoukavý
• mňoukání n
• mňoukot m
• zamňoukat

 

Further reading

• mňoukati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• mňoukati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• mňoukat in Internetová jazyková příručka