marnit

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmarɲɪt]

Verb

marnit impf

1. to waste

   Marníme čas. ― We are wasting time.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	marnit, marniti	Active adjective	marnící
Verbal noun	marnění	Passive adjective	marněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	marním	marníme	—	marněme, marňme
2nd person	marníš	marníte	marni, marň	marněte, marňte
3rd person	marní	marní	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive marnit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	marnil	marnili	marněn	marněni
masculine inanimate		marnily		marněny
feminine	marnila		marněna
neuter	marnilo	marnila	marněno	marněna

Transgressives	present	past
masculine singular	marně	—
feminine + neuter singular	marníc	—
plural	marníce	—

Derived terms

• marnivý
• promarnit

 

See also

• plýtvat
• ztrácet

Further reading

• “marniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “marniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “marnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)