mouka

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech múka, from Proto-Slavic *mǭka (“flour”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmou̯ka]

Noun

mouka f

1. flour

Declension

Declension of mouka (hard feminine)

	singular	plural
nominative	mouka	mouky
genitive	mouky	mouk
dative	mouce	moukám
accusative	mouku	mouky
vocative	mouko	mouky
locative	mouce	moukách
instrumental	moukou	moukami

Derived terms

• moučník
• moučný

 

Further reading

• mouka in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• mouka in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• mouka in Internetová jazyková příručka