obhájit

Czech

Etymology

From ob- +‎ hájit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈobɦaːjɪt]

Verb

obhájit pf (imperfective obhajovat)

1. to defend (to support by words or writing; to vindicate, talk in favour of)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	obhájit, obhájiti	Active adjective	obhájivší
Verbal noun	obhájení	Passive adjective	obhájený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	obhájím	obhájíme	—	obhajme
2nd person	obhájíš	obhájíte	obhaj	obhajte
3rd person	obhájí	obhájí	—	—

The verb obhájit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	obhájil	obhájili	obhájen	obhájeni
masculine inanimate		obhájily		obhájeny
feminine	obhájila		obhájena
neuter	obhájilo	obhájila	obhájeno	obhájena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	obhájiv
feminine + neuter singular	—	obhájivši
plural	—	obhájivše

Related terms

• obhajoba
• obhájce

 

Further reading

• obhájiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• obhájiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• obhájit in Internetová jazyková příručka