obrubník

Czech

Etymology

From obruba (“edge”) +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈobrubɲiːk]
• Rhymes: -ubɲiːk
• Hyphenation: ob‧rub‧ník

Noun

obrubník m inan (related adjective obrubníkový)

1. curb, kerb (row of concrete)

Declension

Declension of obrubník (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	obrubník	obrubníky
genitive	obrubníku	obrubníků
dative	obrubníku	obrubníkům
accusative	obrubník	obrubníky
vocative	obrubníku	obrubníky
locative	obrubníku	obrubnících
instrumental	obrubníkem	obrubníky

Related terms

• obruba
• obrubeň
• obrubovat

 

Further reading

• obrubník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• obrubník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• obrubník in Internetová jazyková příručka