odmítnout
Czech edit
Pronunciation edit
Verb edit
odmítnout pf (imperfective odmítat)
- to reject, to refuse
- Odmítla dokonce i moji vylepšenou nabídku. ― She even rejected my improved offer.
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | odmítnout, odmítnouti | Active adjective | odmítnuvší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | odmítnutí | Passive adjective | odmítnutý |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | odmítnu | odmítneme | — | odmítněme |
| 2nd person | odmítneš | odmítnete | odmítni | odmítněte |
| 3rd person | odmítne | odmítnou | — | — |
| The verb odmítnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | odmítl | odmítli | odmítnut | odmítnuti |
| masculine inanimate | odmítly | odmítnuty | ||
| feminine | odmítla | odmítnuta | ||
| neuter | odmítlo | odmítla | odmítnuto | odmítnuta |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | odmítnuv |
| feminine + neuter singular | — | odmítnuvši |
| plural | — | odmítnuvše |
Derived terms edit
Further reading edit
- odmítnouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- odmítnouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- odmítnout in Internetová jazyková příručka