odsun

See also: odsuń and odsuň

Czech

Etymology

Deverbal from odsunout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈotsun]

Noun

odsun m inan

1. transfer
2. displacement
3. expulsion

Declension

Declension of odsun (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	odsun	odsuny
genitive	odsunu	odsunů
dative	odsunu	odsunům
accusative	odsun	odsuny
vocative	odsune	odsuny
locative	odsunu	odsunech
instrumental	odsunem	odsuny

Related terms

• odsunout
• odsunutí
• odsunutý

 

Further reading

• “odsun”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “odsun”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “odsun”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)