omluvitelný

Czech

Etymology

From omluvit +‎ -telný.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈomluvɪtɛlniː]

Adjective

omluvitelný

1. excusable

   Antonym: neomluvitelný

Declension

Declension of omluvitelný (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	omluvitelný		omluvitelná	omluvitelné
genitive	omluvitelného		omluvitelné	omluvitelného
dative	omluvitelnému		omluvitelné	omluvitelnému
accusative	omluvitelného	omluvitelný	omluvitelnou	omluvitelné
locative	omluvitelném		omluvitelné	omluvitelném
instrumental	omluvitelným		omluvitelnou	omluvitelným
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	omluvitelní	omluvitelné		omluvitelná
genitive	omluvitelných
dative	omluvitelným
accusative	omluvitelné			omluvitelná
locative	omluvitelných
instrumental	omluvitelnými

Further reading

• omluvitelný in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• omluvitelný in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• omluvitelný in Internetová jazyková příručka