opovržení

Czech

Etymology

From opovrhnout +‎ -ení.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈopovr̩ʒɛɲiː]

Noun

opovržení n

1. verbal noun of opovrhnout
2. contempt

Declension

Declension of opovržení (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	opovržení	opovržení
genitive	opovržení	opovržení
dative	opovržení	opovržením
accusative	opovržení	opovržení
vocative	opovržení	opovržení
locative	opovržení	opovrženích
instrumental	opovržením	opovrženími

See also

• pohrdání

Further reading

• opovržení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• opovržení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• opovržení in Internetová jazyková příručka