předurčit

Czech

Etymology

From před- +‎ určit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɛdurt͡ʃɪt]

Verb

předurčit

1. to predestine

Conjugation

Conjugation

Infinitive	předurčit, předurčiti	Active adjective	předurčivší
Verbal noun	předurčení	Passive adjective	předurčený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	předurčím	předurčíme	—	předurčeme
2nd person	předurčíš	předurčíte	předurči	předurčete
3rd person	předurčí	předurčí	—	—

The verb předurčit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	předurčil	předurčili	předurčen	předurčeni
masculine inanimate		předurčily		předurčeny
feminine	předurčila		předurčena
neuter	předurčilo	předurčila	předurčeno	předurčena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	předurčiv
feminine + neuter singular	—	předurčivši
plural	—	předurčivše

Further reading

• předurčiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• předurčiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• předurčit in Internetová jazyková příručka