přesvědčit

Czech

Etymology

From pře- +‎ svědčit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɛsvjɛt͡ʃɪt]

Verb

přesvědčit pf

1. to convince

Conjugation

Conjugation

Infinitive	přesvědčit, přesvědčiti	Active adjective	přesvědčivší
Verbal noun	í	Passive adjective	přesvědčený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	přesvědčím	přesvědčíme	—	přesvědčeme, přesvědčme
2nd person	přesvědčíš	přesvědčíte	přesvědči, přesvědč	přesvědčete, přesvědčte
3rd person	přesvědčí	přesvědčí	—	—

The verb přesvědčit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	přesvědčil	přesvědčili	přesvědčen	přesvědčeni
masculine inanimate		přesvědčily		přesvědčeny
feminine	přesvědčila		přesvědčena
neuter	přesvědčilo	přesvědčila	přesvědčeno	přesvědčena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	přesvědčiv
feminine + neuter singular	—	přesvědčivši
plural	—	přesvědčivše

Related terms

• přesvědčení n
• svědčit
• svědek m

 

Further reading

• přesvědčiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• přesvědčiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• přesvědčit in Internetová jazyková příručka