přikročit

Czech

Etymology

From při- +‎ krok +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɪkrot͡ʃɪt]

Verb

přikročit pf (imperfective přikráčet)

1. to proceed
2. to take a step, to approach

Conjugation

Conjugation

Infinitive	přikročit, přikročiti	Active adjective	přikročivší
Verbal noun	přikročení	Passive adjective	přikročený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	přikročím	přikročíme	—	přikročme
2nd person	přikročíš	přikročíte	přikroč	přikročte
3rd person	přikročí	přikročí	—	—

The verb přikročit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	přikročil	přikročili	přikročen	přikročeni
masculine inanimate		přikročily		přikročeny
feminine	přikročila		přikročena
neuter	přikročilo	přikročila	přikročeno	přikročena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	přikročiv
feminine + neuter singular	—	přikročivši
plural	—	přikročivše

Related terms

• přikročovat

 

Further reading

• “přikročiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “přikročiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “přikročit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)