přisvojit
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
přisvojit pf
- to appropriate (to take to oneself)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | přisvojit, přisvojiti | Active adjective | přisvojivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | přisvojení | Passive adjective | přisvojený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | přisvojím | přisvojíme | — | přisvojme |
| 2nd person | přisvojíš | přisvojíte | přisvoj | přisvojte |
| 3rd person | přisvojí | přisvojí | — | — |
| The verb přisvojit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | přisvojil | přisvojili | přisvojen | přisvojeni |
| masculine inanimate | přisvojily | přisvojeny | ||
| feminine | přisvojila | přisvojena | ||
| neuter | přisvojilo | přisvojila | přisvojeno | přisvojena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | přisvojiv |
| feminine + neuter singular | — | přisvojivši |
| plural | — | přisvojivše |
Further reading edit
- přisvojiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- přisvojiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- přisvojit in Internetová jazyková příručka