panikařit

Czech

Etymology

From panikář +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpanɪkar̝ɪt]
• Rhymes: -ar̝ɪt

Verb

panikařit impf

1. to panic

Conjugation

Conjugation

Infinitive	panikařit, panikařiti	Active adjective	panikařící
Verbal noun	panikaření	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	panikařím	panikaříme	—	panikařme
2nd person	panikaříš	panikaříte	panikař	panikařte
3rd person	panikaří	panikaří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive panikařit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	panikařil	panikařili	—	—
masculine inanimate		panikařily		—
feminine	panikařila		—
neuter	panikařilo	panikařila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	panikaře	—
feminine + neuter singular	panikaříc	—
plural	panikaříce	—

Further reading

• “panikařiti”, in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu (in Czech)
• “panikařit”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989