pletichařit

Czech

Etymology

From pletichář +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈplɛcɪxar̝ɪt]
• Hyphenation: ple‧ti‧cha‧řit

Verb

pletichařit impf

1. to intrigue

Conjugation

Conjugation

Infinitive	pletichařit, pletichařiti	Active adjective	pletichařící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	pletichařím	pletichaříme	—	pletichařme
2nd person	pletichaříš	pletichaříte	pletichař	pletichařte
3rd person	pletichaří	pletichaří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive pletichařit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	pletichařil	pletichařili	—	—
masculine inanimate		pletichařily		—
feminine	pletichařila		—
neuter	pletichařilo	pletichařila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	pletichaře	—
feminine + neuter singular	pletichaříc	—
plural	pletichaříce	—

Derived terms

• pleticha f
• pletichář m
• pletichářský
• pletichářství n

 

Further reading

• “pletichařiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “pletichařiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “pletichařit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)