průvodčí

Czech

Etymology

From prů- +‎ vodit +‎ -čí.

Pronunciation

• IPA^(key): /ˈpruːvott͡ʃiː/

Noun

průvodčí m anim or f anim by sense

1. conductor (on a train)

Declension

when masculine:

Declension of průvodčí (soft masculine animate adjectival)

	singular	plural
nominative	průvodčí	průvodčí
genitive	průvodčího	průvodčích
dative	průvodčímu	průvodčím
accusative	průvodčího	průvodčí
vocative	průvodčí	průvodčí
locative	průvodčím	průvodčích
instrumental	průvodčím	průvodčími

when feminine:

Declension of průvodčí (soft feminine adjectival)

	singular	plural
nominative	průvodčí	průvodčí
genitive	průvodčí	průvodčích
dative	průvodčí	průvodčím
accusative	průvodčí	průvodčí
vocative	průvodčí	průvodčí
locative	průvodčí	průvodčích
instrumental	průvodčí	průvodčími

Further reading

• průvodčí in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• průvodčí in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• průvodčí in Internetová jazyková příručka