praporčík

See also: praporčik

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpraport͡ʃiːk]

Noun

praporčík m anim (female equivalent praporčice)

1. warrant officer
2. ensign

Usage notes

Whatever the exact mapping, praporčík usually ranks below poručík.

Declension

Declension of praporčík (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	praporčík	praporčíci
genitive	praporčíka	praporčíků
dative	praporčíkovi, praporčíku	praporčíkům
accusative	praporčíka	praporčíky
vocative	praporčíku	praporčíci
locative	praporčíkovi, praporčíku	praporčících
instrumental	praporčíkem	praporčíky

Further reading

• “praporčík”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “praporčík”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• Hodnosti, army.cz