protisměr

Czech

Etymology

From proti- +‎ směr.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈprocɪsm̩ɲɛr]

Noun

protisměr m inan

1. opposite direction

Declension

Declension of protisměr (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	protisměr	protisměry
genitive	protisměru	protisměrů
dative	protisměru	protisměrům
accusative	protisměr	protisměry
vocative	protisměre	protisměry
locative	protisměru	protisměrech
instrumental	protisměrem	protisměry

Related terms

• směr

 

Further reading

• protisměr in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• protisměr in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989