pykati

Old Czech

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈpɨkaci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈpikaci/

Verb

pykati impf

1. to regret, to be sorry, to pity

Conjugation

Conjugation of pykati (class V)

infinitive	supine	verbal noun
pykati	pykat	pykánie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	pyču	pyčevě (-va)	pyčem (-me/-my)	–	pyčvě, pyčěvě (-va)	pyčme, pyčěm (-me/-my)
2nd person	pyčeš	pyčeta	pyčete	pyč, pyči	pyčta, pyčěta	pyčte, pyčěte
3rd person	pyče	pyčeta	pyčú	pyč, pyči	pyčta, pyčěta	pyčte, pyčěte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	pykach	pykachově (-va)	pykachom (-me/-my)	pykách	pykáchově (-va)	pykáchom (-me/-my)
2nd person	pyka	pykasta (-šta)	pykaste (-šte)	pykáše	pykášta (-sta)	pykášte (-ste)
3rd person	pyka	pykasta (-šta)	pykachu	pykáše	pykášta (-sta)	pykáchu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	pykal	pykala	pykali	pykán	pykána	pykáni
Feminine	pykala	pykale	pykaly	pykána	pykáně	pykány
Neuter	pykalo	pykale	pykala	pykáno	pykáně	pykána

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	pyčě	pyčiece		pykav	pykavše
Feminine	pyčieci			pykavši
Neuter	pyčě, pyčieci			pykav, pykavši

Note: This table shows the most common forms of pykati around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: pykat

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “pykati”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění