roubík

Czech

Etymology

From roub +‎ -ík.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrou̯biːk]

Noun

roubík m inan

1. gag (device to restrain speech)

Declension

Declension of roubík (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	roubík	roubíky
genitive	roubíku	roubíků
dative	roubíku	roubíkům
accusative	roubík	roubíky
vocative	roubíku	roubíky
locative	roubíku	roubících
instrumental	roubíkem	roubíky

Related terms

nouns

• roub
• roubisko
• roubíček

 

Further reading

• roubík in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• roubík in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• roubík in Internetová jazyková příručka