rozpačitý
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Adjective edit
rozpačitý
- embarrassed, bashful, hesitant, confused, awkward
- V novém prostředí je vždy rozpačitý. ― He's always embarrassed in new surroundings.
- Podívala se na něj s rozpačitým úsměvem. ― She looked at him with a bashful smile.
- Po jeho poznámce následovalo rozpačité ticho. ― After his remark an awkward silence followed.
Declension edit
Declension of rozpačitý (hard)
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
| nominative | rozpačitý | rozpačitá | rozpačité | |
| genitive | rozpačitého | rozpačité | rozpačitého | |
| dative | rozpačitému | rozpačité | rozpačitému | |
| accusative | rozpačitého | rozpačitý | rozpačitou | rozpačité |
| locative | rozpačitém | rozpačité | rozpačitém | |
| instrumental | rozpačitým | rozpačitou | rozpačitým | |
| plural | ||||
| masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
| nominative | rozpačití | rozpačité | rozpačitá | |
| genitive | rozpačitých | |||
| dative | rozpačitým | |||
| accusative | rozpačité | rozpačitá | ||
| locative | rozpačitých | |||
| instrumental | rozpačitými | |||