rytíř

Czech

Etymology

Ultimately from Middle High German ritter (whence German Ritter). Compare Polish rycerz.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrɪciːr̝̊]
• Hyphenation: ry‧tíř

Noun

rytíř m anim (feminine rytířka)

1. knight

Declension

Declension of rytíř (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	rytíř	rytíři
genitive	rytíře	rytířů
dative	rytířovi, rytíři	rytířům
accusative	rytíře	rytíře
vocative	rytíři	rytíři
locative	rytířovi, rytíři	rytířích
instrumental	rytířem	rytíři

Derived terms

• rytířský
• rytířství

 

Further reading

• rytíř in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• rytíř in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989