služebnictvo

Czech

Etymology

From služebník +‎ -ctvo.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsluʒɛbɲɪt͡stvo]
• Rhymes: -ɪtstvo

Noun

služebnictvo n

1. servants

Declension

Declension of služebnictvo (sg-only hard neuter)

	singular
nominative	služebnictvo
genitive	služebnictva
dative	služebnictvu
accusative	služebnictvo
vocative	služebnictvo
locative	služebnictvu
instrumental	služebnictvem

Further reading

• služebnictvo in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• služebnictvo in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• služebnictvo in Internetová jazyková příručka