směrový

Czech

Etymology

From směr +‎ -ový.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsm̩ɲɛroviː]
• Rhymes: -oviː

Adjective

směrový

1. directional

Declension

Declension of směrový (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	směrový		směrová	směrové
genitive	směrového		směrové	směrového
dative	směrovému		směrové	směrovému
accusative	směrového	směrový	směrovou	směrové
locative	směrovém		směrové	směrovém
instrumental	směrovým		směrovou	směrovým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	směroví	směrové		směrová
genitive	směrových
dative	směrovým
accusative	směrové			směrová
locative	směrových
instrumental	směrovými

Derived terms

• směrová tabule

 

Further reading

• směrový in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• směrový in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989