směrovací

Czech

Etymology

From směrovat +‎ -cí.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsm̩ɲɛrovat͡siː]

Adjective

směrovací

1. directing

Declension

Declension of směrovací (soft)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	směrovací		směrovací	směrovací
genitive	směrovacího		směrovací	směrovacího
dative	směrovacímu		směrovací	směrovacímu
accusative	směrovacího	směrovací	směrovací	směrovací
locative	směrovacím		směrovací	směrovacím
instrumental	směrovacím		směrovací	směrovacím
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	směrovací	směrovací		směrovací
genitive	směrovacích
dative	směrovacím
accusative	směrovací			směrovací
locative	směrovacích
instrumental	směrovacími

Derived terms

• směrovací číslo

 

Further reading

• směrovací in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• směrovací in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989