smrk

See also: šmrk

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech smrk, from Proto-Slavic *smerka.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsmr̩k]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: smrk
• Rhymes: -r̩k

Noun

smrk m inan

1. spruce

Declension

Declension of smrk (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	smrk	smrky
genitive	smrku	smrků
dative	smrku	smrkům
accusative	smrk	smrky
vocative	smrku	smrky
locative	smrku	smrcích
instrumental	smrkem	smrky

Derived terms

• smrček
• smrčina
• smrk ztepilý
• smrkový

 

Further reading

• “smrk”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “smrk”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989

Old Czech

Alternative forms

• smrka

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *smerka.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈsmr̩k/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈsmr̩k/

Noun

smrk m inan

1. spruce

Declension

Declension of smrk (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	smrk	smrky	smrci, smrkové
genitive	smrka, smrku	smrkú	smrkóv
dative	smrku	smrkoma	smrkóm
accusative	smrk	smrky	smrky
vocative	smrče	smrky	smrci, smrkové
locative	smrcě, smrku	smrkú	smrciech
instrumental	smrkem	smrkoma	smrky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• smrč
• smrkovie
• smrkovina
• smrkovišče
• smrkyni

Descendants

• Czech: smrk

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “smrk”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění