smrkat

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *smъrkati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsmr̩kat]

Verb

smrkat impf (perfective smrknout)

1. to blow one's nose (to expel mucus from nose)

   Přestaň smrkat. ― Stop blowing your nose.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	smrkat, smrkati	Active adjective	smrkající
Verbal noun	smrkání	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	smrkám	smrkáme	—	smrkejme
2nd person	smrkáš	smrkáte	smrkej	smrkejte
3rd person	smrká	smrkají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive smrkat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	smrkal	smrkali	—	—
masculine inanimate		smrkaly		—
feminine	smrkala		—
neuter	smrkalo	smrkala	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	smrkaje	—
feminine + neuter singular	smrkajíc	—
plural	smrkajíce	—

Derived terms

• posmrkat
• smrkáč
• usmrkanec
• usmrkánek
• vysmrkat

 

Further reading

• smrkati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• smrkati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• smrkat in Internetová jazyková příručka