smysluplný

Czech

Etymology

From smysl +‎ -plný.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsmɪslupl̩niː]

Adjective

smysluplný

1. meaningful

   Antonym: nesmyslný

Declension

Declension of smysluplný (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	smysluplný		smysluplná	smysluplné
genitive	smysluplného		smysluplné	smysluplného
dative	smysluplnému		smysluplné	smysluplnému
accusative	smysluplného	smysluplný	smysluplnou	smysluplné
locative	smysluplném		smysluplné	smysluplném
instrumental	smysluplným		smysluplnou	smysluplným
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	smysluplní	smysluplné		smysluplná
genitive	smysluplných
dative	smysluplným
accusative	smysluplné			smysluplná
locative	smysluplných
instrumental	smysluplnými

Derived terms

• smysluplnost

 

Further reading

• smysluplný in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• smysluplný in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• smysluplný in Internetová jazyková příručka