spontánní

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspontaːɲiː]

Adjective

spontánní

1. spontaneous (self generated; happening without any apparent external cause)
2. spontaneous (done by one's own free choice, or without planning)
3. spontaneous (proceeding from natural feeling or native tendency without external constraint)

Declension

Declension of spontánní (soft)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	spontánní		spontánní	spontánní
genitive	spontánního		spontánní	spontánního
dative	spontánnímu		spontánní	spontánnímu
accusative	spontánního	spontánní	spontánní	spontánní
locative	spontánním		spontánní	spontánním
instrumental	spontánním		spontánní	spontánním
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	spontánní	spontánní		spontánní
genitive	spontánních
dative	spontánním
accusative	spontánní			spontánní
locative	spontánních
instrumental	spontánními

Synonyms

• samovolný

Related terms

• spontánnost f

 

Further reading

• “spontánní”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “spontánní”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989