stěžovatel

Czech

Etymology

From stěžovat +‎ -tel.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈscɛʒovatɛl]

Noun

stěžovatel m anim (feminine stěžovatelka)

1. complainant

Declension

Declension of stěžovatel (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	stěžovatel	stěžovatelé
genitive	stěžovatele	stěžovatelů
dative	stěžovatelovi, stěžovateli	stěžovatelům
accusative	stěžovatele	stěžovatele
vocative	stěžovateli	stěžovatelé
locative	stěžovatelovi, stěžovateli	stěžovatelích
instrumental	stěžovatelem	stěžovateli

See also

• kverulant
• nespokojenec
• žalobce

Further reading

• stěžovatel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• stěžovatel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• stěžovatel in Internetová jazyková příručka